Jednou z našich hlavních činností v oblasti leteckých prací je provádění tzv. technické diagnostiky, která je součástí tzv. technické údržby daných technologií a jejich součástí. Z hlediska údržby existují tři typy přístupů: reaktivní údržba, preventivní údržba a prediktivní údržba. Přičemž v praxi pak obvykle dochází na daném technologickém celku ke kombinaci všech tří přístupů. Jednotlivé přístupy si podrobněji vysvětlíme.
Reaktivní údržba
Nejjednodušším typem údržby je tzv. údržba reaktivní. V tomto případě technickou diagnostiku prakticky neprovádíme a servisní tým pouze reaguje na vzniklé poruchy. I když tento přístup může vypadat hloupě, spoléháme se na něj velice často a to zejména u nekritických součástí technologií. Pokud máme jako součást technologie např. zobrazovací jednotku, která zobrazuje údaje informativního charakteru, nebudeme ji podrobně diagnostikovat (prediktivní údržba), ani pravidelně měnit (jako v případě preventivní údržby), ale k její obměně dojde poté, co se porouchá.
Preventivní údržba
V případě preventivní údržby dochází automaticky k výměně (obvykle kritických) komponent technologického provozu v předem definovaných časových intervalech (např. výměna ložiska pravidelně jednou za půl roku) a to tak, aby riziko vzniku poruchy bylo preventivně minimalizováno s předem stanovenou finanční ztrátou (náklady na výměnu komponenty). Technický stav dané komponenty není zkoumán (neprovádí se tedy diagnostika).
Preventivní údržba se obvykle provádí tam, kde je riziko dopadů vysoké a náklady na vyměňovanou komponentu nízké. Například nedává smysl z důvodu poškození poměrně levného ložiska riskovat odstávku technologie, kde může být způsobena škoda 1.000.000 Kč každý den (hodinu).
Při preventivní údržbě se obvykle vychází ze statistik poruchovosti komponent, spolehlivosti daného technologického procesu apod. Jedná se vpodstatě o oblast optimálního rozhodování a řízení.
Prediktivní údržba
Prediktivní údržba využívá prostředků technické diagnostiky k tomu, aby byl co nejúplněji zdokumentován technický stav zařízení, které je diagnostice podrobeno. Cílem je stanovit co nejpřesněji technický stav daného zařízení tak, aby bylo buď včas opraveno nebo vyměněno.
Prediktivní údržba se realizuje především u dražších komponent s dlouhou životností nebo komponent s vysokými náklady na výměnu (nebo je není možné měnit vůbec). Příkladem mohou být prvky elektrických rozvodů, elektrické motory, čerpadla apod.
Typickým příkladem je termografická diagnostika rozvodů elektrického napětí. Uvedeme ji tedy jako příklad s vysvětlením celé problematiky:
- U elektrických rozvodů je jedním ze základních problémů vznik tzv. přechodových odporů.
- Přechodový odpor je lokální nárůst elektrického odporu, který vede v daném místě k vyšším tepelným ztrátám (vzniká tzv. Joulovo teplo).
- Tyto tepelné ztráty vedou k dalšímu postupnému zhoršování technického stavu spoje a tedy i k dalšímu nárůstu teploty. Jedná se o kladnou zpětnou vazbu, která může dospět až k požáru. Není výjimkou, že teplota spoje je oproti teplotě okolí vyšší o 100°C a více.
- Na základě nárůstu teploty lze tyto spoje identifikovat pomocí termokamery.
- Údržba takto poškozeného spoje se provede obvykle jeho vyčištěním, případně výměnou spojovacího materiálu, svorek apod.
Kombinace jednotlivých přístupů
V praxi samozřejmě dochází na dané technologii ke kombinaci všech tří přístupů, které se vzájemně překrývají.
Reaktivní údržba je aplikována na komponenty, stroje a zařízení, které nejsou kritické a u nichž nelze v případě poruchy očekávat velkou škodu v souvislosti s jejich opravou (nedochází k odstávce technologie a ani její důležité součásti).
Preventivní údržba je pak aplikována obvykle na komponenty a prvky technologie, které jsou kritické a náklady na jejich výměnu nejsou vysoké (v praxi může být výměna některých komponent spojena s částečnou či úplnou odstávkou technologie a to je pak obvykle největším nákladem, který je spojen s jejich výměnou).
Prediktivní údržba je aplikována na komponenty a prvky, které jsou drahé na výměnu, u nichž je třeba znát jejich stav (např. již zmiňované elektrické komponenty) a to buď z důvodu případné nutnosti opravy nebo pouze zjištění, zda jsou tato zařízení provozována ve správných podmínkách (tj. např. zda se nepřehřívá vinutí elektrického motoru apod.)
Drony jako součást prediktivní údržby
Ve spojení s drony je samozřejmě jedním ze základních prostředků technické diagnostiky termovize, která slouží k bezdotykovému.
Mnoho informací může poskytnout také ve spojení s dronem samotná RGB kamera jako součást tzv. vizuální kontroly. Vizuální kontrola je často přehlížena, přestože je v praxi technickými diagnostiky prováděna automaticky a bez nutnosti dalších přístrojů („kouknu a vidím“). V případě použití dronu ale přináší ještě další kvalitu a to možnost tvorby 1) 3D modelů a 2) fotogrammetrických map.
Podrobnější informace ke službám, které v rámci technické diagnostiky nabízíme, naleznete v samostatném článku Služby dronem.